1. - Uzdravení nemocného u rybníka Bethesda.

1. Toho dne jsem šel se Svými učedníky do blízkosti Jerusalema, kde jsme se ubytovali na noc v jisté hospodě dobře známé Mně i učedníkům. Hospodský měl z nás velkou radost a mnoho nám vypravoval o nynějším neblahém ruchu v Jerusalemě a dal nám připravit velmi dobrou večeři.

2. JÁ jsem mu však pravil: „Přijď jen zítra nahoru ke chrámu a zde uvidíš, jak zatočím s farizeji! Zítra se přesně a beze vší výhrady dozví, s kým mají ve Mně co dělat!“

3. Z toho se náš hospodský velice zaradoval a přinesl nám ještě dostatek chleba a vína. Slyšel sice již mnoho o Mně, ale také on nevěděl, kdo vlastně jsem, ačkoliv mu Moji učedníci dali několik pokynů, které dobře přijal. - Brzy poté jsme šli spát.

4. V sobotu ráno jsme vyrazili nahoru do Jeruzaléma (Jan 5,1) 1) Proč nahoru? Protože toto velké město a především chrám se rozkládalo na dosti rozlehlých skalnatých horských hřbetech a téměř nejvýše byl chrám se svými rozsáhlými síněmi, okružními zdmi a vysokými zahradami. Že nás.hospodský, jehož dům stál v údolí, doprovodil nahoru, rozumí se samo sebou.

5. Když jsme se dostali do blízkosti chrámu, museli jsme jít napřed kolem rybníka Bethesda (Vedes da = dává probuzení aneb uzdravení), jenž byl poblíž chrámového ovčince a měl okolo pět síní. (Jan 5,2). V těchto síních leželo vždy mnoho neduživých, slepých, chromých, vyzáblých a všelikými jinými nemocemi stižených, kteří čekali na pohyb vody. (Jan 5,3) Podle velmi staré pověsti od dob Melchisedekových a podle pevné víry zejména chudého lidu sestupoval časem anděl s nebe a pohyboval vodou. Lidé sice anděla neviděli, avšak soudili na jeho přítomnost ze zvláštního pohybu vody.

6. Učení farizeové nevěřili v sestoupení anděla, nýbrž považovali rybník jen za zvláštní léčivý pramen, podobně jako také Římané a Řekové; přesto však udržovali lid ke svému prospěchu při této zbožné staré víře.

7. Dala-li se však voda do pohybu, což se stávalo asi jednou až dvakrát týdně -, měla opravdu tak mimořádnou léčivou sílu, že byl každý jakoukoli nákazou stižený uzdraven, měl-li to štěstí, že přišel do vody prvý (Jan 5,4). Rozumí se samo sebou, že také tu měli přednost jen bohatí a zámožní a že chudí nemohouce platit, často tu po mnoho let marně čekali, nežli některý poněkud milosrdnější hlídač ponořil takového chudého jako prvého do vody, který se pak také uzdravil.

8. Hospodský nás doprovázející se nad tím velice pozastavoval a prohlásil toto počínání za nejvýš špinavou nespravedlivou věc. Také Mi ukázal jednoho velmi starého chudého člověka, jenž tu již čekal plných 38 let na uzdravení (Jan 5,5); avšak ještě nikdy žádnému špinavému hlídači nenapadlo, aby mu po tolika letech dal konečně jako prvnímu vstoupit do vody uvedené do pohybu.

9. To Mne zřejmě velmi popudilo a JÁ jsem pravil hospodskému: „Přesto, že je dnes sobota, bude tomuto člověku ihned pomoženo!“

10. Protože jsem Sám předem věděl a také jsem od poctivého hospodského slyšel, jak to bylo s tímto člověkem přistoupil; jsem ihned k němu a řekl: „Chceš být zdráv?“ (Jan 5,6)

11. Tu odpověděl se smutnou tváří nemocný: „Předobrý Pane! Nemám člověka, jenž by mne dal prvého do rybníka, když se voda pohybuje, a když přijdu sám, vstoupí přede mnou do vody jiný, jenž má protekci. (Jan 5,7) jak se tu pak mohu uzdravit?!“

12. Poté jsem pravil JÁ: „Vstaň tedy, vezmi své lůžko a jdi odkud jsi přišel!“ (Jan 5,8)

13. A nemocný byl ihned uzdraven, zvedl své chudé lůžko a šel zdravý podle zvyku ke knězi a to v sobotu, kdy se voda podle mnohých zkušeností téměř nikdy nepohybovala. (Jan 5,9) Proto bylo Židům ihned nápadné, že se tento člověk uzdravil v sobotu.

14. Oni (Židé) 2) by právě tomuto uzdravení tak mnoho neříkali; protože však nesl své lůžko v sobotu, byla to u nich již velká chyba a pravili: „Dnes je sobota, nesluší se nosit lože!“ (Jan 5,10)

15. (Uzdravený) jim však odpověděl: „Poslyšte! Ten, který mne uzdravil, řekl mi také: „Vezmi lože své a odejdi!“ (Jan 5,11) Toho tedy, jenž má takovou moc a prokázal mi takové dobrodiní, uposlechl jsem také v sobotu! Neboť za celých 38 let mně neprokázal nikdo takové dobrodiní jako onen člověk! Proč bych ho tedy neměl uposlechnout také v sobotu?!“

16. I tázali se ho ŽIDÉ: „Kdo tedy je onen člověk, jenž ti pravil dnes v sobotu: „Vezmi lože své a odejdi!“? (Jan 5,12)

17. Uzdravený a tázaný však nevěděl kdo Já jsem a jaké je Mé jméno. Také na Mne nemohl ukázat prstem, protože jsem opustil rychle toto místo kvůli mnohému lidu, jenž zde byl shromážděn. (Jan 5,13)