7. Dala-li se však voda do pohybu, což se stávalo asi jednou až dvakrát týdně -, měla opravdu tak mimořádnou léčivou sílu, že byl každý jakoukoli nákazou stižený uzdraven, měl-li to štěstí, že přišel do vody prvý (Jan 5,4). Rozumí se samo sebou, že také tu měli přednost jen bohatí a zámožní a že chudí nemohouce platit, často tu po mnoho let marně čekali, nežli některý poněkud milosrdnější hlídač ponořil takového chudého jako prvého do vody, který se pak také uzdravil.

8. Hospodský nás doprovázející se nad tím velice pozastavoval a prohlásil toto počínání za nejvýš špinavou nespravedlivou věc. Také Mi ukázal jednoho velmi starého chudého člověka, jenž tu již čekal plných 38 let na uzdravení (Jan 5,5); avšak ještě nikdy žádnému špinavému hlídači nenapadlo, aby mu po tolika letech dal konečně jako prvnímu vstoupit do vody uvedené do pohybu.