Help

jakob-lorber.cc

Kapitola 226 Velké evangelium Janovo, Kniha 6

226. - Boží působnost a věčná radost z tvoření. Proměna veškeré hmoty v duchovno. Záhrobní život člověka.

1. Pravil farizeus: „Pane a Mistře, proti tomu nelze nic namítat; neboť pravda toho všeho, co bylo řečeno, je na bíledni! Stanou-li se však z duší lidí této Země nakonec samí bohové, kde budou mít prostor, aby se ve své božské svobodě, samostatnosti a moci pohybovali, vládli a panovali. Vždyť také duch musí zaujímat nějaký prostor a také čas, i když je také následkem svých božských vlastností nad prostorem a nade vším časem.“

2. Pravil jsem JÁ: „Ó, ty nejvýš malicherná a úplně scvrklá mysli! Cožpak jsi neviděl ještě nikdy hvězdnaté nebe? Ty ještě nevíš, co jsou tyto nesčetné tobě viditelné Hvězdy? Hle, kdyby z každého atomu této celé Země vzniklo 12.000 duší - což by byl tak nesmírný počet, že by jej v tomto čase nebyl nikdy s to pochopit ani nejlepší počtář, pak by přišla sotva jedna duše na jeden Sluneční svět ve velkém prostoru stvoření, neřku-li mnohem nesčetnější Zemské světy, kterých se nezřídka mnoho tisíc pohybuje kolem jediného Slunečního světa.

3. Nyní si však teprve představ nekonečně větší prostor Božích nebí a rovněž tak nekonečný počet jejich spolků, které odpovídají Světům v hmotném prostoru tak, že se jich například již z této téměř nejmenší Země může až na naši dobu jako již trvajících předpokládat na statisíce statisíců! Kolik lidských tříd bude z této Země ještě vytvořeno,to ví jedině Bůh Sám, protože On má nekonečná čísla před Sebou tak jasně jako jedničku. Mohou-li tedy z této Země být vytvořeny tak nesčíslné mnohé spolky ve velkém záhrobí, kolik jich teprve může být vytvořeno ze všech nesčíslně mnohých Světů, z nichž velmi mnohé jsou hmotně již tak veliké, že naproti nim lze považovat tuto Zemi sotva za zrnko písku?!

4. Uvážíš-li, co bylo řečeno, pak ti snad bude trochu jasnější to, zda bude jednou sebenekonečnější počet pravých dětí Božích pro veškerá věčná a nekonečná nebe příliš velký! Copak ty myslíš, že by pro věčně velkého Boha navěky postačil nějaký tvým lidským rozumem omezený počet?! Počítej jen tvory této Země, připomeň si všude do nekonečna jdoucí plodnost a rozplozování rostlin a zvířat a z toho již poznáš, že u Boha jde vše do nekonečna a nikdo nemůže říci, že je to něco neužitečného!

5. Neboť kdyby to Bůh do rostlin a zvířat nevložil, neměli byste již v krátké době chléb, maso, mléko, víno ani ovoce; protože však jediné zrnko pšeničné do země vložené přináší stonásobný plod, máte stále dostatek chleba a rovněž všeho ostatního. Když tedy působí Bůh ve všem podle Své nejvyšší moudrosti a nekonečné moci neustále nekonečno, může někdo říci, že by ono věčné a nekonečné tvoření, z Boha bylo něco neužitečného?! Vaše vlastní každodenní tělesné potřeby učí vás již naprostému opaku, protože bez potravy byste nemohli existovat! - Rozumíš nyní, proč Bůh ustavičně tvoří tak nekonečně mnohé?“

6. Pravil nyní zcela užaslý farizeus: „Ano, Pane a Mistře, to nyní dobře poznávám a Tvou moudrost nejvýš obdivuji, - musím však otevřeně vyslovit ještě své mínění v tom smyslu, že mě z nekonečné velikosti a moci Tvůrcovy obchází hrůza a táži se Tě pouze ještě, zda bude Bůh tvořit věčně; neboť podle Tvé řeči nemá tvoření bezmála již konce. Prosím Tě tedy, abys mi o tom dal světlo, jelikož mně jinak jímá zcela závrať.“

7. Pravil jsem JÁ: „To bys mohl vyrozumět již z tohoto Mého výkladu. Je-li Bůh věčný, pak také jistě od věčnosti tvořil! Neboť co by měl jinak dělat věčnost před časem podle tebe domnělého stvoření tohoto Světa, Slunce, Měsíce a všech Hvězd, když přece byl věčně stejně dokonalý?!

8. Bůh je Duchem věčný a nekonečný. Vše vzniká a trvá z Něho, vše je v Něm, vše je věčně nekonečná hojnost Jeho myšlenek a idejí od nejmenšího do největšího. On je myslí v nejjasnějším Světle Svého Sebevědomí a chce aby se staly realitou a ony jsou pak již tím čím původně musí být. Mimoto vkládá pak zárodečnou jiskru Své lásky do myšlenek a idejí vystavených jaksi z Jeho osobnosti, oživuje je, aby pak trvaly jako samostatné bytosti a Svým stalým a vždy zvýšeným vléváním je pak vede pokud možno k nejvyššímu stupni nezrušitelné samostatnosti.

9. A jelikož tyto bytosti vede a udržuje Boží láska v nich, jsou o sobě plné tvůrčí síly, reprodukují se (obnovují) samy a mohou se množit do nekonečna a vše, co z nich povstává, je nejen podobné ploditeli - jako děti rodičům - nýbrž zároveň opatřené týmiž vlastnostmi, které slouží k tomu aby ploditel a výplod mohl velmi snadno možným rozmnožením Boží lásky v sobě přejít konečně z hmoty zcela do čistého duchovna a do úplného bohopodobna a přece do individuální samostatnosti a to navěky.

10. Tak se vrací kdysi navenek vystavené myšlenky a ideje Boží opět úplně k Bohu a do Boha, avšak nikoli již jako pouze takové jak byly vystaveny, nýbrž jako úplně živé, sebe sama co nejjasněji vědomé, samostatné a samostatně činné bytosti, které pak mohou jakoby na Bohu zcela nezávislé o sobě trvat, působit a tvořit, - proto jsem tedy také Svým učedníkům řekl: „Buďte dokonalí, jako Otec váš v nebi dokonalý jest !“

11. A já konám nyní před vašima očima a ušima velké věci; avšak vy sami budete konat ještě větší věci je jménu Mém, které je Boží láska ve vašich srdcích, bez níž nemůže nikdo nic účinného k věčnému životu vykonat, protože láska Boží je vlastně nezničitelný život jak v Bohu Samém tak i v každé z Boha vzešlé bytosti.

12. Avšak vše jednou pozemsky stvořené má jako takové jednou konec, přešlo-li naplněním Boží lásky v sobě ponenáhlu do čistého duchovna; a tak nebude ani tato Země věčně trvat, nýbrž přejde ponenáhlu do duchovna. Avšak podle výpočtu tohoto pozemského času bude to pro váš nynější rozum ještě velmi dlouho trvat, nežli oheň Boží lásky rozloží hmotu v její původní duchovno.

13. Rozklad nějakého Světa se však bude dít tak, jako se děje rozklad každé jiné pozemské bytosti, při čemž vnější smrt nastává a zřejmou se stává vždy ponenáhlu. Pohlédneš-li na strom, shledáš kterak chřadne ponenáhlu. Zestárne, zpuchří, jen některé větve ukazují ještě život, jiné jsou shnilé a zpuchřelé a ponenáhlu odpadávají od kmene. Časem se stává také kmen dílem zpuchřelý a mrtvý a tak to pokračuje tak dlouho, až je konečně celý strom shnilý, zpuchřelý a o sobě mrtvý. Avšak i strom o sobě již úplně mrtvý má v sobě přesto životní duchy; proto leží-li v lese bouří vyvrácený, uvidíte vyrůstat z něho mnoho mechových rostlin a také jiných bylinek, také provrtávají jeho nitro všelicí červi a rovněž velké množství hmyzu ohlodává a požírá tělo a dřeň odumřelého stromu, dokud je ještě něco na něm, až konečně snad po staletích nebude možno po celém stromu nalézt již ani stopu.

14. Tak se také stane, byť ve větší míře, s umírajícím a konečně zcela zemřelým Světem. Avšak kde jeden strom umírá, roste hned na jeho místě strom jiný. Tak zaniká také jeden Svět, - avšak jeden a dokonce několik jiných Světů nastupuje na jeho místo a přejímají zbylé životní duchy zcela zemřelého úplně zaniklého starého Světa k další péči a výcviku. A hle, tak nemá vlastní tvoření věčně žádný konec, protože také Bůh nemůže věčně nikdy ve Své věčně neomezené lásce a moudrosti přestat myslit, chtít a milovat!

15. Myslím, že by to nyní mohlo být již každému ve vysoké míře srozumitelné! Komu by to však bylo snad přesto příliš málo srozumitelné, tomu pravím ještě k tomu všemu: Představ si sebe sama ve věčně mladistvé síle na nějakém Světě nesmrtelně dále žijícího. Přestaneš: jednou myslet a chtít? Staneš se jednou zcela nečinným, či nebudeš chtít již nic požívat? Jistě ne, nýbrž budeš se stávat stále činnější, budeš se co nejhorlivěji snažit a vynakládat vše na to, abys si připravil vždy více a větších příjemností života; neboť láska a pravý život lásky se vyznačuje tím, že nemůže nikdy odpočívat, nýbrž musí být činný, protože život sám není nic jiného nežli jen činnost za činností.

16. Proto ať nemyslí nikdo z vás, že bude jednou na onom světě ve věčně nečinném, sladkém klidu; neboť to by byla přímo nejopravdovější smrt ducha anebo duše. Čím se člověk ve svém nitru stává. duchovnější, tím se také stává skrz naskrz činnější. Je-li však toto již zcela dobře zřejmé a jasně patrné v tomto světě, oč více bude tomu potom teprve na onom světě, kde žádné těžké tělo nebude brzdit činnost duše! - Nyní mluv, zda jsi tomu dobře porozuměl!“

Kapitola 226 Náhled v mobilu Impresum