227. - Nikoli vedení, nýbrž skutek lásky činí blaženým. Píle a šetrnost. Spravedlivé bohatství.

1. Pravil nadmíru užaslý farizeus: „Pane a Mistře, nyní teprve poznávám, že jsi jistě pln Božího Ducha; neboť o takových věcech může jedině Bůh dáti člověku opravdové a úplně správné světlo! Kde tu zůstává rozum i toho nejmoudřejšího člověka této Země, který si osvojil nějakou zkušeností a pozorováním vnějších tvarů věcí?!Co je ten malý omezený člověk proti Bohu?! Člověk také nemůže ze sebe nikdy Boha vystihnout a tedy také ne Jeho věčné řízení, působení a tvoření!

2. Přál bych si jen nyní, aby byl celý chrám naplněn tímto světlem! Avšak při všeobecné zatvrzelosti chrámu to není vůbec myslitelné! Nás sedm mnohdy o těchto věcech přemýšlelo - ovšem více kontra nežli pro a jak těžko se nám dařilo vejít do tohoto světla! Jak teprve by se dařilo našim kolegům a spolukněžím, kteří o takových věcech - ani pro ani kontra - snad ani jednou nepřemýšleli, nýbrž pomýšleli jen na to, jak by mohli své břicho stále více naplnit! Ó, Pane a Mistře, Ty víš asi nejlépe, co učiníš s chrámem a všemi jeho nanejvýš slepými knězi! Mě obchází nyní opravdová hrůza, přirovnám-li toto světlo k nejčirejší temnotě chrámu. Jak velký a vším se domnívá být našinec v chrámu a jak nekonečně malým by si připadal, kdyby přišel do tohoto světla!

3. Ó, Davide, jak velmi pravdivě jsi mluvil, když jsi řekl: „Ó, jak zcela ničím jsou všichni lidé proti Tobě, ó, Pane! Nespoléhejte se na pomoc lidí; žádný vám nepomůže!“ Ano, co nám prospěly všechny ty zákony a zištné nauky chrámu, to poznáváme náležitě teprve nyní a budoucně to jistě ještě lépe poznáme! Pane a Mistře, jen Ty nás nikdy Svým Duchem neopouštěj!“

4. Pravil jsem JÁ: „Kdo zůstává v Mé nauce, zůstává také ve Mně a Já zůstávám v něm; kdo však Mou nauku opouští ve skutku podle ní, ten opouští také Mne a není v něm života. Já jsem ten pravý den života. Kdo kráčí stále v tomto dni, ten neklopýtne a kdo pracuje v tomto dni, bude sklízet opravdovou odměnu života.

5. Nyní víte zatím to nejdůležitější; abyste se dověděli vše další, k tomu budete mít ještě dosti příležitosti. Avšak dění samé blaženým nečiní. Nýbrž jednání.

6. Je však dvojí jednání: jednání pro svět ze zištnosti - a správné jednání ve světě z pravé lásky k Bohu a z lásky k bližnímu. Z prvého jednání získává člověk soud a snadno věčnou smrt, z druhého jednání však lásku a milost Boží a věčný život duše.

7. Tím nepravím, že nemá nikdo se vší pílí obdělávat půdu a že nemá být šetrný; neboť Já Sám doporučuji každému veškerou píli a náležitou šetrnost. Ale to vše ať se koná proto, aby byla náležitá zásoba, by bylo možno v každé době přispět ku pomoci chudině. Neboť cokoli kdo činí chudým ve jménu Mém, to příjmu jakoby to učinil Mně a požehnám mu zde i tam; kdo však pracuje a se stará jen pro sebe o sebe a své děti a neostýchá. se přivlastňovat si nespravedlivý majetek, ten ať nečeká ode Mne žádné požehnání a na onom světě před Mou soudcovskou stolicí neobstojí, nýbrž bude vystrčen do žalářů nejhustší temnoty. Tam bude mnoho vytí a skřípění zubů a taková duše těžko kdy dospěje k úplnému nazírání na Boha.

8. Kdo však od své zištné šetrnosti přejde do úplné lakoty, ten je již zde ďáblem v lidské podobě, jenž se protiví vždy Duchu Božímu, jenž je čistá Láska a proto zůstane navždy z blaženosti vyloučen. Neboť jako je jistě nebe, tak je také jistě peklo, jehož červ nikdy neumírá a jehož oheň nikdy neuhasíná. Kdo do něho ze své nejvýš vlastní vůle přichází, ten z něho také nikdy ze své nejvýš vlastní vůle nevyjde, - a to je ona opravdová věčná smrt duše. Také toto si k tomu zapamatujte a chraňte se. abyste neupadli do sobectví. sebelásky, závisti, lakoty a do pýchy světa! Neboť všech ostatních hříchů se člověk spíše zbaví nežli právě uvedených.

9. Pohleďte však na našeho Lazara, který je nyní pozemsky jedním z nejbohatších lidí celé Judeje! On však není bohatý pro sebe, nýbrž pro mnohé tisíce chudých, kteří vždy u něho nalézají práci a slušné a dobré zaopatření; proto má také požehnání a až tělesně zemře, tu ho nicméně probudím, aby ještě dlouho žil pro chudé. A. budoucně již smrti neuzří nepocítí a neokusí, nýbrž bude mu ponecháno na vůli své tělo opustit a vejít do Mého jemu vždy otevřeného Království. V příbytku, kde Já budu navěky přebývat, bude také on navěky přebývat!

10. Z toho vidíte, že Já nejsem jenom přítelem chudých, nýbrž také bohatých, užívají-li a používají-li své bohatství podle správného a náležitého úmyslu Božího. Kdo je bohatý, ať činí rovněž tak a bude žít.

11. Tu pravil Mně LAZAR láskou celý stísněný: „Ale, předobrotivý Pane, copak konám tak příliš dobrého, že na mně, ubohého hříšníka, pohlížíš tak milostivě?!

12. Pravil jsem JÁ: „To Já již vím, jak a co děláš; proto se nediv, když ti proto před mnohými lidmi udílím náležitou pochvalu!

13. Jinému boháči, jenž Mne také chtěl následovat, ale přitom však velice miloval své bohatství, jsem řekl: „Prodej dříve všechny své statky, rozděl výnos chudým, pak teprve přijď a následuj Mne!“ Protože však tento člověk miloval velice svá bohatství, ihned zesmutněl a odešel.

14. Tobě však pravím: Kup ještě několik statků; neboť co ty nazýváš svým, patří beztoho již mnohým chudým, kteří většinu tvých statků stravují!

15. Boháči, jenž příliš miluje bohatství pro bohatství a pro sebe, však pravím, že velbloud (lodní lano; vyd.) projde snáze uchem jehly, nežli takový boháč jednou do nebe!

16. Jsou však také leckteří chudí, kteří přijdou k dobrosrdečnému boháči a prosí ho o almužnu; když ji dostanou, promrhají ji a mimoto jsou ke svým dobrodincům ještě nejvýš nevděční. Avšak z toho ať si žádný dobrodinec nic nedělá! Čím menší dík sklidíte na této Zemi, tím větší bude vaše odměna na onom světě; neboť tím teprve takoví boháči ukazují, že jsou podobni Bohu, jenž také dává vycházet a svítit Svému Slunci na dobré i zlé.

17. „Ano, pravím vám ještě více: Čiňte svým nepřátelům dobro, modlete se za ty, kteří vás proklínají a žehnejte těm, kteří vás nenávidí a pronásledují, tak shromáždíte co nevidět žhoucí uhlí nad jejich hlavami a jejich zlou mysl obrátíte co nevidět k lepšímu a ušlechtilejšímu! Půjčujte své přebytečné peníze těm, kteří vám je nemohou splatit s úroky a pozvete jako hosty ty, kteří vás nemohou opět pozvat k hostině na oplátku, tak si tím nashromáždíte velké poklady pro svou duši v nebi!

18. Přijde-li však k tobě, bohatému, někdo, komu jsi učinil již několikrát dobro, jenž však tvou dobrotu zneužil, napomeň ho dobrou řečí; ale lásku mu nezadržuj! Polepší-li se, učinil jsi na něm dvojnásobně dobrý skutek; nepolepší-li se, nehněvej se proto na něho, - neboť vedle fysické chudoby je také chudoba duchovní, která je vždy větší a politování hodnější nežil fysická. “