230. - Trojice v Bohu a v člověku.

1. (PÁN:) „Co však nyní uslyšíte, podržte zatím u sebe a před náležitou dobou Mne nerozhlašujte; kdy však k tomu bude pravý čas, to se již dozvíte v sobě samých od Mého Ducha, Jenž je oním vlastním Duchem Svatým!

2. Otec, Já jakožto Syn a Duch Svatý je nerozlučitelné jedno a totéž od věčnosti.

3. Otec ve Mně je věčná láska a jako taková Prazáklad a vlastní Prasubstance všech věd, která naplňuje celou nekonečnost.

4. Já jakožto Syn jsem Světlo a Moudrost, která vychází z ohně věčné lásky. Toto mocné Světlo je věčné nejdokonalejší Sebevědomí a nejjasnější Sebepoznání Boha a věčné Slovo v Bohu, jímž bylo vše, co je tu, učiněno.

5. Aby však to vše mohlo být učiněno, k tomu patří ještě nejmocnější Boží Vůle a to je právě Duch Svatý v Bohu, jímž dostávají věci a bytosti své úplné jsoucno. Duch svatý je ono velké vyslovené Slovo „Staň se!“, - a je tu, na čem se usnesly Láska a Moudrost v Bohu.