231. - Nekonečnost a všudypřítomnost Boha v Ježíši. Zjev při křtu Páně.

1. (Učedníci:) „Zbývá však nyní jen ještě jedna otázka a pak budeme již skoro v pořádku!

2. Hleď, Pane, Bůh je však vedle všech Svých vlastností také nekonečný a proto všudypřítomný! Jak to je nyní u Tebe možné, když jsi přece tak jako my v přesně omezené osobě mezi námi tělesně?“

3. Pravil jsem JÁ: „Hleďte, staří učedníci, tu z vás již opět vyzírá stará chyba vaší paměti! Cožpak nevíte, že když jsme šli ze Samaří do Galileje, přišli jste Mi téměř se stejnou otázkou?! A nedokázal jsem vám znamením na Slunci, že jsem Svou vůlí zcela stejně přítomen jak na Slunci, tak na Zemi?! A nyní se Mne již zase tážete téměř na totéž! Totéž jsem vám také ukázal u Cesareje Filippi, u hospodského Matěje v Kafarnaum, když jsem v okamžiku vyplnil velmi hluboce propadlou díru a v Chotinodoře s modlářským jezerem a ještě nechápete tajemství Království Božího a ještě méně tajemství Boha?!

4. Cožpak není Má vůle věčnou láskou roznícená a jejím plamenným světlem, kteréž je Moudrost Boží, prosvícená právě oním vám tak nepochopitelným Duchem Svatým, Který věčně stále a stále naplňuje ze Mne veškerou nekonečnost?! A tímto Svým Já a tedy také Svým bytím a jsoucností jsem všudy tak přítomen, jako jsem nyní mezi vámi ve Své vlastní podstatě bez prostřednictví přítomen. Toto jsem vám, Svým starým učedníkům a bratřím několikrát zcela jasně ukázal a vy jste to nicméně zapomněli; avšak tentokrát to snad podržíte?!

5. Já však nebudu stále takto mezi vámi prodlévat se Svou celou Prapodstatou a přece zůstanu až na konec časů této Země zcela Týmž mezi vámi, to jest mezi všemi, kteří budou přesně podle Mých slov jednat a žít!

6. Neboť až nadejde čas, pak proměním mnohými utrpeními a největšími pokořeními ještě na tomto světě také toto lidské ve Své prabožské a pak vstoupím k Svému Bohu, Jenž je ve Mně a k vašemu Bohu, Jenž je nyní mezi vámi a tomuto vás učí Svými ústy.“

7. Pravili někteří: „Pane, pak by nám však bylo milejší, kdybys takto zůstával mezi námi věčně; neboť kde jsi Ty, ó, Pane, tam je již také nejvyšší nebe a my bychom věčně nežádali lepšího!“

8. Pravil jsem JÁ: „Tu nemluví váš duch, nýbrž tělo, v němž je ještě velmi silně pohřbena vaše duše!

9. Protože je vám však onen čistě duchovní život duše v Mém Království ještě úplně cizí, chtěli byste nyní ovšem raději hned věčně žít zde; avšak kdybyste věděli, že v Mém Království prožijete v jediném okamžiku více a nepopsatelně větších blažeností nežli v tisíci letech při nejzdravějším těle na této Zemi, pak byste tak nemluvili. Vám, Svým starým učedníkům jsem dal již sice v lecčems předchuť, - leč jako je vaše paměť vždy a stále krátká, tak také v této věci! Avšak v této věci vám již nebudu dávat žádné nové důkazy; neboť až jednou sestoupí na vás Můj Duch, uvede vás již beztoho do vší moudrosti!“

10. Pravil zde zase jednou stále ještě nejvíce nevěřící TOMÁŠ: „Pane, proč jsme tedy viděli Ducha Svatého v podobě ohnivé holubice a proč jsme slyšeli z otevřeného nebe hlas Otcův?“

11. Pravil jsem JÁ: „Já jsem věděl, že také ty ještě přijdeš s otázkou a Já to neberu od tebe také nějak nepříznivě; neboť patříš přece také k těm, kteří se zřídka anebo téměř vůbec nikdy na nic netážou.

12. Hle, obraz holubice ukazuje vašim omezeným smyslům předně velkou mírnost a zadruhé velkou pohotovost k letu Mé vůle, která je vlastním Duchem Svatým; neboť kde Já chci být Svou vůlí působícím, tam jsem také již v přenekonečné dálce přítomen a působím.

13. Co se týče hlasu jako shora z nebes, to konal také jen Můj Duch ze Mne vycházející a láska zcela Jej naplňující, která je s Mou vůlí všude tak co nejúžeji spjata jako ve Mně. Že bylo slyšet hlas jakoby z nebes, mělo vám naznačit a vás poučit o tom, že vše pravdivé a božsky dobré přichází především shora, jako se také člověk stává v srdci teprve tehdy dobrý, když jej jeho srdce osvíceno a tím opravdu zušlechtěno rozumem Bohem osvíceným.

14. Je-li však srdce jednou osvíceno a zaníceno v pravé lásce, pak nastává v člověku zcela světlo a živo. Tehdy se také stává tvá láska mluvící a řekne ti: „Světlo ve mně je můj milý syn, v Němž se mi zalíbilo“ toho vy – to jest všechna moje přání, žádosti a vášně - poslouchejte!“ - Nuže, co říkáš, Můj učedníku? Je tomu tak nebo ne?“

15. Pravil učedník: „Ó, jak by tomu mohlo být jinak?! V Tobě, ó, Pane, je nejvyšší láska a moudrost! Ty můžeš našinci postavit vše do nejjasnějšího světla; ale nebylo by zajisté příliš pochybené, kdyby tomu také ostatní věřící brzy tak porozuměli jako nyní my?“

16. Pravil jsem JÁ: „Těm, kterým je prozatím nutno, aby důkladněji porozuměli těmto velkým tajemstvím, dal jsem nyní také toto vysvětlení tajemství Božího. Jak by však chtěli těmto hluboce duchovním věcem rozumět ostatní, kteří dávno ještě nerozumí, mluví-li se s nimi o věcech pozemských a o věcech tohoto světa?!

17. Dětem patří jiná strava nežli zralým mužům. Jak učiníš něco hlouběji duchovního pochopitelným tomu, kdo ani v nejmenším nezná Zemi, která ho nosí a živí a ještě méně to, co vše objímá a obsahuje hvězdné nebe? Vás jsem však tomu všemu učil, abyste si mohli učinit především živý pojem o velikosti a o přemoudrém řádu Božím, a tak jste již také mohli snáze pochopit toto vyšší a čistě duchovnější; ostatní však, kteří jsou zde, již leccos ve světě zvěděli a mají tedy základ, aby mohli chápat také něco vyššího, k čemuž je však co nejvíce uschopnila jejich velká láska ke Mně. A tak nyní všichni způsobilí dostali ode Mne vysvětlení tohoto vysokého a hlubokého tajemství, všichni ostatní ať počkají, až to jako způsobilí obdrží od Mého Ducha!“