Help

jakob-lorber.cc

Kapitola 240 Velké evangelium Janovo, Kniha 6

240. - Poměr mezi peklem a světem.

1. (PÁN:) „Nechť nikdo z vás však nemyslí, že bych byl kdysi stvořil také i peklo! To budiž daleko ode Mne i od vás všech! Také nemyslete. že peklo je nějaké místo k věčnému potrestání provinilců této Země! Vytvořilo se samo sebou z oněch velmi mnohých lidských duší. které se na této Zemi v těle vysmívali každému božskému zjevení, Boha popírali činili jen to co se zamlouvalo jejich vnější smyslovosti, avšak nakonec si prokazovali božskou úctu a svými dvořeníny dávali poučovat veškeren lid v tom smyslu, že oni sami jsou bohové a že veškeren lid se jim musí klanět, jako to činil Nebukadnezar v Babyloně. Vynalezli zase modlu a nutili národy, aby se jí klaněli a přinášeli jí velké oběti; kdo se však zdráhal, byl co nejkrutěji mučen.

2. Z toho však můžete zajisté seznat, jakou moc mělo peklo nad celou Zemí a že bylo nyní načase, abych Já Sám sestoupil do hmoty, abych vší Svou plností prolomil tento starý, avšak nutný soud a tím položil peklu, které se samo vytvořilo, hráz, kterou nikdy neprolomí, jako tomu bylo dosud.

3. Já, Nejsvětější, jsem Se musel přiodít nesvatostí lidskou aneb slabostí tvora, abych Se mohl jako silný Hrdina přiblížit k peklu pro jeho přemožení. Já jsem Se mu nyní přiblížil, jsem v jeho středu a všichni ďáblové a satani prchají před Mnou jako sypké plevy před vichřicí.

4. A tak jsem vám nyní na příkladě ukázal, co je peklo, co konalo, dílem ještě koná a co je vykoupení. - Porozuměli jste tomu poněkud?!“

5. Pravil nyní AGRIKOLA celý užaslý: „Pane, takový popis pekla ještě nikdy nepřišel k mým uším! My Římané jsme podle své fantasie umístili peklo pod půdu zemskou, zejména na místa, kde jsou, tak jako u nás hory, které ustavičně kouří a občas chrlí velké a vše pustošící ohnivé masy. Ach, takto však věc vypadá zcela jinak! Tu je nyní celá Země s nanejvýš bezuzdným lidským pokolením úplným peklem; neboť v tomto světě to nyní dopadá právě tak, jak jsi nám popsal ten hon a shon v pekle!“

6. Pravil jsem JÁ: „Ano, příteli, svět a peklo jsou právě tak jedno, jako jsou jedno tělo a duše. Velká pekelná duše používá vnějšího světa právě tak, jako používá duše svého těla. Je-li duše svou láskou k Bohu a k bližnímu andělem, bude také tělo konat jen dobro, protože duše. která oživuje tělo, nechce a nemůže činit nic zlého; je-li však duše již úplně ďáblem pak je tímtéž také její tělo.

7. Proto jsem tedy nyní přišel do tohoto světského těla, abych z něho vyhnal všechny legie legií ďáblů. Včera jsem ti dal s děvčetem příklad v malém, co konám nyní ve velkém. Já nyní vymetu dům od starých ďáblů načisto; avšak nebudou-li se podle toho lidé chovat, budou mít brzy co dělat s novým peklem a jeho ďábly a ti pak vejdou brzy do očištěného domu a způsobí ve světě stav, jenž bude ještě horší, nežli byl stav prvý přede Mnou.

8. Neboť jako dříve, tak také nyní a budoucně musí každá duše v těle odbývat svou zkoušku svobody vůle a svobody poznání a tato zkouška nemůže být nikdy bez dopuštěných ponoukání k dobru i zlu. Avšak nyní mají lidé Mnou ve své ruce pomoc a mohou peklo, které v nich chce vzrůsti, vždy co nejskvěleji přemoci, což však je právě důsledek Mého vykoupení. Ti však, kteří to neučiní, stanou se ještě více sluhy pekla, nežli byli až do této doby předkové.“

9. Pravil AGRIKOLA: „Ano, Pane, tu by přece bylo lépe, takové nové pekelné duše po tělesném životě ihned zcela zničit?!“

10. Pravil jsem JÁ: „To, příteli, nejde; neboť všechny duše dobré i zlé jsou ze Mne; a jako Já nemohu věčně nic zničit, tak také ani nejhorší duši ne, nýbrž každá duše bude žít dále podle své lásky. - Rozumíš tomu, příteli, tak trochu?“

11. Pravili nyní všichni: „Pane a Mistře! Tato věc se nám nyní stala zcela jasná, avšak u nás nyní nastává jiný případ, to jest ozývá se v naší mysli zcela zvláštní smutný pocit a to nutně ze dvou důvodů: První důvod je ten, že my žijeme tělem a duší zřejmě v nejúplnějším pekle a druhý důvod, že vždy celkem největší počet lidí této Země nebude zřejmě ničím jiným nežli pekelnými duchy a to také zřejmě navěky. Není pro tyto pekelné duchy skutečně u Tebe, ó, Pane, již žádná myslitelná pomoc?“

Kapitola 240 Náhled v mobilu Impresum