242. - Tři podobenství o milosrdenství Božím. Tajemství lásky.

1. (PÁN:) „Kde je mezi vámi člověk, který má 100 ovcí a ztratí-li jednu, zda neučiní to, že nechá ihned 99 na poušti a jde za ztracenou a hledá ji tak dlouho, až ji najde a nalezl-li ji, dá si ji radostně na ramena? A když přijde domů, pozve všechny své sousedy k sobě a řekne: „Radujte se, se mnou; neboť nalezl jsem opět ovci, která byla ztracena a dávám hostinu!“

2. A Já pravím vám: Tak bude také více radosti z jednoho ztraceného hříšníka, který se vážně polepšil, nežli z 99 spravedlivých, kteří pokání nikdy nepotřebovali!

3. Anebo, která žena, mající deset grošů a ztrativší jeden z nich, ihned nerozsvítí, celý dům nevymete a se vší pílí nehledá, dokud nenajde ztracený groš?! A když tato žena našla ztracený groš, zda nesvolá své přítelkyně a sousedky a neřekne: „Radujte se, se mnou; neboť nalezla jsem groš, který jsem ztratila!?“

4. A Já pravím: Tak bude také veliká radost v nebi u andělů Božích z jednoho hříšníka, jenž byl ztracen, avšak dal se opravdovým a vážným pokáním nalézt opět pro nebe!

5. A dále ještě poslyšte velmi významný obraz! Byl jeden velmi vážený a nadmíru bohatý člověk, který měl dva syny. A mladší syn šel k otci a řekl mu: „Dej mi podíl anebo hodnotu mých statků, pokud mi náleží jako dědici po tobě; neboť chci odtud odejít a zkusit štěstí ve světě!“ A otec rozdělil statek synů a vydal mladšímu jeho podíl.

6. A brzy poté sebral mladší všechno své a odešel odtud daleko za hory a doly. A když nalezl místo, kde se zalíbilo jeho smyslům, prohýřil tam všechny své peníze. A když brzy strávil vše co měl, postihla onu zemi velká drahota a on počal strádat. Poté šel a přišel k jednomu občanu téže země, aby mu dal nějakou službu a on ho poslal na pole hlídat svině. Když však několik dní hlídal, začal velmi hladovět a toužil naplnit své břicho mlátem, které žraly svině a nikdo mu ho nedal.

7. Když však takto silně strádal a v nejvyšší nouzi se živil jen kořínky a travou, vešel konečně do sebe a ve svých myšlenkách řekl: „Jak velmi mnoho dělníků má doma můj otec, kteří mají hojnost chleba a já strádám hladem! Vydám se tedy na cestu a půjdu k otci a řeknu jemu: „Otče, zhřešil jsem v nebi a před tebou! 25) Nejsem již ani hoden slouti tvým synem; učiň mne však nejnepatrnějším z tvých nádeníků!“

8. A tak se vydal syn na cestu a šel ke svému otci. Ale již zdáli spatřil otec syna a bylo mu ho líto. Proto mu běžel s otevřenou náručí vstříc, padl mu kolem krku a políbil ho. Syn pak řekl jemu: „Otče, zhřešil jsem v nebi a před tebou; nejsem již dále hoden slouti tvým synem!“ Ale otec řekl svým sluhům: „Přineste ihned nejlepší oděv a oblečte ho! Dejte mu na ruku prsten a obujte ho! A přiveďte vykrmené tele, porazte je a budeme jíst a se veselit! Neboť tento můj syn byl mrtvý a nyní opět oživl, byl ztracen a opět nalezen! A tak nyní zpívejme a buďme veselí!“

9. Avšak starší syn byl na poli a když přišel domů, slyšel zpěvy a rej. I zavolal k sobě jednoho sluhu a tázal se ho, co to znamená. A sluha mu řekl: „Tvůj bratr přišel a otec mu zabil vykrmené tele, protože má ztraceného syna opět zdravého.“ I rozhněval se nejstarší syn a nechtěl vstoupit dovnitř. Otec však vyšel ven a dokonce ho o to prosil. Starší syn však odpověděl otci řka: „Hle, tolik roků ti sloužím a nikdy jsem tvůj příkaz nepřestoupil a ty jsi mi nedal nikdy ani kozla, abych se přitom mohl se svými přáteli veselit! Protože však nyní přišel tento tvůj syn, jenž promarnil svůj majetek s nevěstkami, zabil jsi mu vykrmené tele!“ – „Synu můj, ty jsi vždy u mě“, pravil otec“ a vše co je mé, je také tvé! Proto budiž také ty veselý; neboť tento tvůj bratr byl mrtev a opět oživl a byl ztracen a opět nalezen!“ Tu vešel také starší bratr dovnitř a měl velkou radost z mladšího bratra.

10. Hleďte, tyto obrazy vám praví také vše, co potřebují ti, kdož se ve svém srdci v lásce podobají Otci v nebi; ti však, kteří vězí jen v moudrosti, velkou potřebu lásky v Otci nepociťují.