Help

jakob-lorber.cc

Kapitola 242 Velké evangelium Janovo, Kniha 6

242. - Tři podobenství o milosrdenství Božím. Tajemství lásky.

1. (PÁN:) „Kde je mezi vámi člověk, který má 100 ovcí a ztratí-li jednu, zda neučiní to, že nechá ihned 99 na poušti a jde za ztracenou a hledá ji tak dlouho, až ji najde a nalezl-li ji, dá si ji radostně na ramena? A když přijde domů, pozve všechny své sousedy k sobě a řekne: „Radujte se, se mnou; neboť nalezl jsem opět ovci, která byla ztracena a dávám hostinu!“

2. A Já pravím vám: Tak bude také více radosti z jednoho ztraceného hříšníka, který se vážně polepšil, nežli z 99 spravedlivých, kteří pokání nikdy nepotřebovali!

3. Anebo, která žena, mající deset grošů a ztrativší jeden z nich, ihned nerozsvítí, celý dům nevymete a se vší pílí nehledá, dokud nenajde ztracený groš?! A když tato žena našla ztracený groš, zda nesvolá své přítelkyně a sousedky a neřekne: „Radujte se, se mnou; neboť nalezla jsem groš, který jsem ztratila!?“

4. A Já pravím: Tak bude také veliká radost v nebi u andělů Božích z jednoho hříšníka, jenž byl ztracen, avšak dal se opravdovým a vážným pokáním nalézt opět pro nebe!

5. A dále ještě poslyšte velmi významný obraz! Byl jeden velmi vážený a nadmíru bohatý člověk, který měl dva syny. A mladší syn šel k otci a řekl mu: „Dej mi podíl anebo hodnotu mých statků, pokud mi náleží jako dědici po tobě; neboť chci odtud odejít a zkusit štěstí ve světě!“ A otec rozdělil statek synů a vydal mladšímu jeho podíl.

6. A brzy poté sebral mladší všechno své a odešel odtud daleko za hory a doly. A když nalezl místo, kde se zalíbilo jeho smyslům, prohýřil tam všechny své peníze. A když brzy strávil vše co měl, postihla onu zemi velká drahota a on počal strádat. Poté šel a přišel k jednomu občanu téže země, aby mu dal nějakou službu a on ho poslal na pole hlídat svině. Když však několik dní hlídal, začal velmi hladovět a toužil naplnit své břicho mlátem, které žraly svině a nikdo mu ho nedal.

7. Když však takto silně strádal a v nejvyšší nouzi se živil jen kořínky a travou, vešel konečně do sebe a ve svých myšlenkách řekl: „Jak velmi mnoho dělníků má doma můj otec, kteří mají hojnost chleba a já strádám hladem! Vydám se tedy na cestu a půjdu k otci a řeknu jemu: „Otče, zhřešil jsem v nebi a před tebou! 25) Nejsem již ani hoden slouti tvým synem; učiň mne však nejnepatrnějším z tvých nádeníků!“

8. A tak se vydal syn na cestu a šel ke svému otci. Ale již zdáli spatřil otec syna a bylo mu ho líto. Proto mu běžel s otevřenou náručí vstříc, padl mu kolem krku a políbil ho. Syn pak řekl jemu: „Otče, zhřešil jsem v nebi a před tebou; nejsem již dále hoden slouti tvým synem!“ Ale otec řekl svým sluhům: „Přineste ihned nejlepší oděv a oblečte ho! Dejte mu na ruku prsten a obujte ho! A přiveďte vykrmené tele, porazte je a budeme jíst a se veselit! Neboť tento můj syn byl mrtvý a nyní opět oživl, byl ztracen a opět nalezen! A tak nyní zpívejme a buďme veselí!“

9. Avšak starší syn byl na poli a když přišel domů, slyšel zpěvy a rej. I zavolal k sobě jednoho sluhu a tázal se ho, co to znamená. A sluha mu řekl: „Tvůj bratr přišel a otec mu zabil vykrmené tele, protože má ztraceného syna opět zdravého.“ I rozhněval se nejstarší syn a nechtěl vstoupit dovnitř. Otec však vyšel ven a dokonce ho o to prosil. Starší syn však odpověděl otci řka: „Hle, tolik roků ti sloužím a nikdy jsem tvůj příkaz nepřestoupil a ty jsi mi nedal nikdy ani kozla, abych se přitom mohl se svými přáteli veselit! Protože však nyní přišel tento tvůj syn, jenž promarnil svůj majetek s nevěstkami, zabil jsi mu vykrmené tele!“ – „Synu můj, ty jsi vždy u mě“, pravil otec“ a vše co je mé, je také tvé! Proto budiž také ty veselý; neboť tento tvůj bratr byl mrtev a opět oživl a byl ztracen a opět nalezen!“ Tu vešel také starší bratr dovnitř a měl velkou radost z mladšího bratra.

10. Hleďte, tyto obrazy vám praví také vše, co potřebují ti, kdož se ve svém srdci v lásce podobají Otci v nebi; ti však, kteří vězí jen v moudrosti, velkou potřebu lásky v Otci nepociťují.

11. David, muž podle srdce Božího (lásky Boží), měl také dva syny, které obzvláště miloval. Ačkoliv ho však Absolon pronásledoval a David se proti němu vší mocí postavil, aby ho porazil, jakou odměnu by byl od Davida obdržel ten, kdo by mu byl přinesl jeho vřele milovaného syna živého! Šalomoun byl sice moudrost sama a byl vždy kolem Davida; ale Davidovou láskou a náklonností byl Absolon.

12. O, Moji milí, tento obraz praví nekonečně mnoho! Jakou radost pocítí srdce Davidovo, až k němu jednou opět přijde živý jeho ztracený Absolon!

13. Ó, Moji milovaní, v lásce je ještě velmi mnoho skryto, co žádná moudrost nevystihla; proto je Otec jako věčná láska také větší nežli Syn, jenž je zde jako její Světlo před vámi.

14. Proto pravím: „Mnohé je i u nejmoudřejších lidí nemožné, co je u Boha v jeho lásce nicméně vše možné! - Věříte Mi toto?“

15. Pravil nyní LAZAR naplněn radostí: „Pane, děkujeme Ti co nejvroucněji za toto sdělení; neboť kdo není raněn sedmeronásobnou temnotou duše a své celé mysli, musí zajisté nejvýš makavě postřehnout, co jsi tím naznačil. já aspoň jsem Ti zcela jasně porozuměl a bude tomu tak i u mnohých.“

Kapitola 242 Náhled v mobilu Impresum