Help

jakob-lorber.cc

Kapitola 243 Velké evangelium Janovo, Kniha 6

243. - Následky falešné představy o onom světě.

1. Jen farizeové nebyli ještě jednotni a zákoník pravil: „Tato věc zní ovšem zcela nadějně; avšak nesouhlasí s pojmem naproti tomu stojící věčné odměny. Neboť je-li dobrý člověk za své dobré činy, za svou trpělivost v bolestech a za všeliké utrpení odškodněn záhrobní věčnou odměnou, měl by také věčně být potrestán provinilec jsoucí ve stálém labužnictví na tomto světě.

2. A kdyby se lidem zvěstovalo, že je nakonec také ještě z pekla možné vykoupení, pak bude na Zemi ještě více provinilců! Nyní přece ještě zdržuje velmi mnohé lidi od zlých jednání bázeň před věčnými tresty v pekle a naděje k dosažení věčné blaženosti pobádá lidi k dobrému! Předpokládáme-li však, že také zatracení mají ještě jakousi naději, že budou jednou blažení, pak se k nim budou také dobří více a více obracet a čisté dobro se stane na Zemi brzy tak vzácné jako diamanty. To je pro měkké srdce sice velmi potěšitelné, - ale pocit spravedlnosti přitom zaniká! To je mé zcela přímé mínění.“

3. Pravil jsem JÁ: „Pro tebe může být velmi přímé, pro Mne je však velmi křivé! Myslíš-li, že buď peklo anebo nebe mají sloužit za pohnutky, kterými lidé mají být zdržováni od zla a přiváděni k dobru, pak jsi ještě naplněn v podstatě zcela falešnou vírou; neboť zcela špatný člověk se tvému peklu a tvému nebi zasměje a zcela dobrý je dobrý také bez tvého pekla a bez tvého nebe. Neboť peklo a nebe vytvářené tak jak ty si věc představuješ, jsou teprve velmi vhodné pro to, aby každého člověka učinily co možno špatným.

4. Neboť kdo koná dobro jen pro odměnu, ten půjčuje peníze na vysoké úroky a kdo to činí, ten nemá lásku k bližnímu a ještě méně lásku k Bohu. Neboť kdo nemiluje svého bližního, kterého vidí, jak může milovat Boha, kterého nevidí?!

5. Odstraňme však nebe a peklo a podívejme se potom na tvé zbožné lidi! Začnou ještě více zuřit a se vztekat nežli velmi ziskuchtivý dohazovač, kterému jeho dlužník prchl s půjčenými penězi; a protože se již nemusí bát pekelných trestů, musí pak takoví lidé být kroceni jen schválenými zákony světskými.

6. Jednali tedy lidé již z počátku špatně tím, že praotcové činili svým dětem peklo pokud možno horké a nebe líčili všemi barvami světla a všemi lidským smyslům otročícími příjemnostmi. Tím způsobovali sice jakousi bázeň Boží, která však pro až příliš snadno dosažitelné peklo a pro až příliš těžko dosažitelné nebe nepřešla nikdy v pravou lásku k Bohu a k bližnímu, nýbrž u slabších myslí se zvrhla ve stále větší bázeň a u silnějších myslí plných více vnitřního světla se řádně vtělila v úplnou lhostejnost k Bohu a k bližnímu. Neboť tito silnější lidé nevěřili o sobě zcela ničemu, avšak pro forma konali věci, aby udrželi obyčejný lid při víře, by se nebouřil proti těm, pro které musel pracovat, aby si tito mohli za ztracenou víru v Boha, v nebe a peklo připravit non plus ultra nebe na světě.

7. Další důsledek toho je však nynější téměř úplná bezbožnost mezi lidmi, kteří by již dávno povstali v největší zuřivosti proti pánům a velmi věcně se jich zeptali, proč jim musí sloužit a být poddáni, kdyby je od toho mečem nezdržovaly světské zákony Říma.

8. Hle, to vše je následek takového pocitu spravedlnosti v duších lidí, kteří vždy jako ty nejostřejšími slovy lidem kázali, že Bůh sice v nebi věčně odměňuje dobré, avšak pro Svou neúprosnou spravedlnost také věčně trestá v nejstrašnějším pekle nejneslýchanějšími trýzněmi bez jakékoli úlevy zlé!

9. Ó, vy blázni! Zda existuje otec, který by jen při troše lásky k svým dětem, uvrhl do doživotního žaláře dítě, které se dopustilo chyby proti jeho příkazu a ještě by ho chtěl dát každodenně, dokud by žil, trestat?! Neučiní-li to však lidský otec, jenž je v základu jako člověk přece jen špatný, oč mnohem méně tak učiní Otec v nebi, jenž je Sama věčná a nejčistší Láska a Dobrota!

10. Anebo představ si jen na Zemi opravdu moudrého rozumného člověka! Bude moci kdy schválit věčně trvající hříšníka, anebo přisoudí někomu takový trest? Jistě ne – a moudrý Bůh tím méně!

11. Já však pravím vám, že budoucně nemají být mezi Mými pravými následovníky zcela žádné ani dočasné tresty, ačkoliv dosud platilo: život za život, oko za oko a zub za zub, - nýbrž dá-li ti někdo políček, nevracej mu ho, nýbrž nastav mu ještě druhou tvář, aby ti mohl dát ještě jeden, nemůže-li jinak s tebou být v míru, aby pak byl pokoj a jednota mezi vámi! Vyrazil-li ti někdo oko, nečiň mu totéž, nýbrž odpusť mu a tak jako trpící polepšíš jeho srdce. Nesplácejte nikdy zlo zlem tak budete mít jako Moji opravdoví učedníci pokoj ve světě a tím právě také ukážete, že jste opravdu Mými učedníky!“

Kapitola 243 Náhled v mobilu Impresum