Help

jakob-lorber.cc

Kapitola 245 Velké evangelium Janovo, Kniha 6

245. - VELKÝ ČLOVĚK STVOŘENÍ ve vesmíru.

1. Pravil zákoník: „Ano, Pane a Mistře, nyní je také mně vše jasné; avšak my všichni dohromady nebudeme moci nic pořídit proti moci vládců světa! Tito vládcové proto své trestní zákoníky nezmění, své rozsudky smrti budou vynášet potom jako předtím a Tvá nauka po této stránce mysl velkých a mocných lidí světa neoblomí!“

2. Pravil jsem JÁ: „Já zajisté vím jako ty, jak to dopadá s velkými tohoto světa v celém světě. K nim jsem také nemluvil, nýbrž jen k vám! Vy však půjdete také k velkým tohoto světa a budete jim moci oznámit Mou vůli. Ti, kdož to přijmou, dobře také pochodí, - kteří to však nepřijmou, nýbrž budou svůj soud konat jako dříve, obdrží podle toho také svou odměnu odtamtud, odkud vzali svůj soud; neboť ti, kdo nemají a budoucně také nebudou chtít míti soud ode Mne, nemohou ho vzít odnikud jinud nežli jenom z pekla a tak zato také sklidí odměnu pekla!“

3. Pravil učený farizeus: „Pane, uslyší-li a porozumí-li obrazu o traceném synu, pak si z pekla nakonec příliš mnoho dělat nebudou!“

4. Pravil jsem JÁ: „O to se nestarej! Doba, během které je dána ztracenému synu27) vyslovená naděje, není tak krátká, jak ty si ji snad představuješ. Já ti ukáži trvání souzených Světů a tak tedy poslyš!

5. Země zajisté není nějaké malé světové těleso a Slunce je právě tisíctisícůkrát větší nežli tato celá Země; avšak již nejbližší Centrální slunce je více než deset stotisíců krát větší nežli toto Slunce, které osvětluje tuto Zemi a které brzy vyjde a má větší objem nežli všech tisíckrát tisíc tisíců Planetárních sluncí i se všemi jejich zeměmi a Měsíci a Kometami, které se všechny i se svým. příslušenstvím pohybují velkou rychlostí v kruzích vám nepředstavitelně rozsáhlých kolem jednoho takového Centrálního slunce a přímo potřebují, zejména ona nejvzdálenější Planetární slunce často tisíckrát tisíc pozemských let, aby jen jednou proběhla svou rozsáhlou dráhu a dospěla opět na své staré místo.

6. Je však ještě druhý druh Centrálních sluncí, kolem nichž se v nekonečně větších drahách pohybují celé Oblasti sluneční se svými Centrálními slunci, z nichž nejvzdálenější oblasti potřebují již eon těchto pozemských let, aby jen jednou oběhly kolem tohoto druhého Centrálního slunce. Takové druhé Centrální slunce, kolem něhož krouží celé Oblasti sluneční se svými Oblastmi slunečními, nazveme i s jeho tisíckrát tisíci Oblastmi slunečními Vesmírem slunečním.

7. Nyní si však představte opět rovněž tak velký počet takových Vesmírů slunečních! Tyto Vesmíry sluneční mají opět v hloubce a dálce žádnému lidskému rozumu již nezměřitelné jedno společné Centrální slunce, které jako světové těleso je jistě deset tisíctisíců krát větší nežli Vesmíry sluneční, které se v nezměrně rozsáhlých kruzích pohybují kolem něho.

8. Tuto společnost Vesmírů slunečních s jedním Centrálním sluncem nazveme Vševesmírem slunečním. Takových Vševesmírů slunečních je pro vás opět nespočitatelné množství a všechny mají v nekonečné hloubce opět Jedno přenesmírně velké Pracentrální slunce, kolem něhož bez porušení svých mnohých zvláštních pohybu krouží jako jedno těleso v rozsáhlé jen andělům změřitelné dráze a proto takovou soustavu Sluncí a Světů kolem Jednoho Pracentrálního slunce nazveme, abychom ji označili pochopitelným pojmem Slupkovym globem sluncí a světů 28) protože všechny tyto předem označené Vševesmíry kroužící všemi směry kolem Pracentrálního slunce, představují nezměrně velkou kouli a svým nutně téměř jako myšlenka rychlým pohybem a tím způsobenou metací silou tvoří navenek v hloubce a dáli vám ovšem nezměřitelné jakousi slupku (pouzdro), jejíž hustota se rovná hustotě atmosférického vzduchu této Země a má z nitra až navenek průměr, kdyby se měl měřit podle rozsahu této Země, tu by počet tisíc tisíců eonů byl ještě příliš nepatrný.

9. Pravil zákoník a Říman a Můj Lazar: „Pane, nás jímá z této přestrašné velikosti Tvého stvoření závrať Může kdy ve věčnosti nějaký anděl tuto velikost přehlédnout a v její pravdě pochopit?“

10. Plavil jsem JÁ: „Zcela jistě; neboť jinak by nebyl andělem! Ale opusťte svou závrať, přijde něco ještě většího; neboť nyní jsem vám sotva ukázal jeden bod velikosti Svého stvoření!

11. Zůstali jsme u veliké slupky jako společného obalu všech nesčíslně mnohých Vševesmírů. A jak se tato slupka tvoří, o tom jsem Se právě krátce zmínil. Avšak proč se tvoří?

12. Hleďte, každý celek o sobě, od toho největšího do toho nejmenšího, má ke krytí a k ochraně svého nejvýš umělého nitra jakousi pokožku! Tato pokožka má však také ještě ten velmi důležitý účel, že vyvrhuje nečisté a vnitřním mechanismem oživeného tělesa přijímá do sebe čisté, kdežto nečisté, jakožto k organickému životu nezpůsobilé, odvádí ven, zato však nasává zvenčí pročištěnou výživnou látku a přivádí ji vnitřnímu organickému mechanismu tělesného života. Z toho si můžete nyní učinit aspoň tak dalece jasný pojem o tom, proč nazývám celý ten soubor Vesmírů sluncí a světů Slupkovým globem.

13. Netažte se však na velikost a délku průměru takového Slupkového globu! Neboť' člověk by asi stěží kdy vymyslel na této Zemi číslo, které by je mohlo dostatečně určit, i kdyby vzal za jednotku vzdálenost této Země ke Slunci, která činí asi 44 krát tisíc tisíců dálkových hodin; neboť' eon eonů takových vzdáleností by sotva vystačilo na jednu Oblast slunečních světových vesmírů, jichž je v jednom Slupkovém globu, jak již bylo ukázáno, téměř nesčíslné množství. Tímto jsem vám nicméně přece jen stanovil pojem o téměř nekonečné velikosti jednoho Slupkového globu a na tomto základním kameni můžeme nyní již stavět dále.

14. Hleďte, takový Slupkový glob je však vlastně jen jediným bodem v Mém velkém prostoru stvoření! Jak toto si však představit a chápat, to vám ihned všem ukáži.

15. Představte si nyní zcela mimo onu přenesmírnou velikou slupku aneb pokožku předem zmíněného globu přenesmírně rozsáhlý na všechny strany zcela prázdný prostor a to do takové dálky, že by někdo, i kdyby byl opatřen nejostřejším okem, neobjevil z celého téměř nekonečně velkého Slupkového globu již nic jiného nežli jen mdle třpytající pramaloučký puntíček, který je ovšem zase jeden Slupkový glob. To by pak byla asi míra prostorové vzdálenosti mezi dvěma Slupkovými stejně velikými globy, které se však pro přenesmírnou vzdálenost scvrkly již na poloviční cestě v jediný sotva pozorovatelný třpytavý bod a tak bychom nyní poznali dva sousední Slupkové globy.

16. Co však řeknete tomu, když vám nyní oznámím, že v nekonečně velkém prostoru stvoření je takových slupkových globů pro váš sebejasnější lidský rozum opravdu nesčíslně mnoho a že všechny představují podle Mého řádu v celkovém soujemu zcela přesně se vším všudy jednoho člověka?

17. Táži se: Jak velký musí být tento člověk, je-li již jeden Slupkový glob tak nekonečně veliký a vzdálenost od jednoho globu ke druhému ještě eon eonů krát větší

18. Avšak také tento člověk jako každý jednotlivý Slupkový glob je navenek opatřen jakousi koží Ovšem, taková kůže je pro vás nevyslovitelně tlustší - abychom mluvili hodně srozumitelně - nežli kůže jednotlivého Slupkového globu. Nyní si zajisté asi pomyslíte, co je potom mimo tohoto člověka a na čem tento téměř nekonečně velký člověk stojí a co jako člověk o sobě koná.

Kapitola 245 Náhled v mobilu Impresum