245. - VELKÝ ČLOVĚK STVOŘENÍ ve vesmíru.

1. Pravil zákoník: „Ano, Pane a Mistře, nyní je také mně vše jasné; avšak my všichni dohromady nebudeme moci nic pořídit proti moci vládců světa! Tito vládcové proto své trestní zákoníky nezmění, své rozsudky smrti budou vynášet potom jako předtím a Tvá nauka po této stránce mysl velkých a mocných lidí světa neoblomí!“

2. Pravil jsem JÁ: „Já zajisté vím jako ty, jak to dopadá s velkými tohoto světa v celém světě. K nim jsem také nemluvil, nýbrž jen k vám! Vy však půjdete také k velkým tohoto světa a budete jim moci oznámit Mou vůli. Ti, kdož to přijmou, dobře také pochodí, - kteří to však nepřijmou, nýbrž budou svůj soud konat jako dříve, obdrží podle toho také svou odměnu odtamtud, odkud vzali svůj soud; neboť ti, kdo nemají a budoucně také nebudou chtít míti soud ode Mne, nemohou ho vzít odnikud jinud nežli jenom z pekla a tak zato také sklidí odměnu pekla!“

3. Pravil učený farizeus: „Pane, uslyší-li a porozumí-li obrazu o traceném synu, pak si z pekla nakonec příliš mnoho dělat nebudou!“

4. Pravil jsem JÁ: „O to se nestarej! Doba, během které je dána ztracenému synu27) vyslovená naděje, není tak krátká, jak ty si ji snad představuješ. Já ti ukáži trvání souzených Světů a tak tedy poslyš!

5. Země zajisté není nějaké malé světové těleso a Slunce je právě tisíctisícůkrát větší nežli tato celá Země; avšak již nejbližší Centrální slunce je více než deset stotisíců krát větší nežli toto Slunce, které osvětluje tuto Zemi a které brzy vyjde a má větší objem nežli všech tisíckrát tisíc tisíců Planetárních sluncí i se všemi jejich zeměmi a Měsíci a Kometami, které se všechny i se svým. příslušenstvím pohybují velkou rychlostí v kruzích vám nepředstavitelně rozsáhlých kolem jednoho takového Centrálního slunce a přímo potřebují, zejména ona nejvzdálenější Planetární slunce často tisíckrát tisíc pozemských let, aby jen jednou proběhla svou rozsáhlou dráhu a dospěla opět na své staré místo.