Help

jakob-lorber.cc

Kapitola 26 Velké evangelium Janovo, Kniha 8

26. - Podstata Boha.

1. (Pán:) „Poslyšte! Jestliže Bůh jako Tvůrce všech bytostí, nicméně však rozdílný ode všech ostatních Jím stvořených bytostí, jistě byl, je a bude věčný, ukládá Mu snad nějaká neměnivá nutnost setrvávat v určitém Pracentru?! Je-li již člověku dán v každém směru svobodný pohyb dokonce co do těla a nekonečně více co do ducha, proč by Se měl nejvýš svobodný Bůh omezovat v tom, v čem dal nejúplnější svobodu dokonce Svým tvorům? Pravím vám: Božská nekonečnost ve všem má moc také se nekonečně svobodně pohybovat! Přísluší jí podle toho zajisté také právo, aby Svou vznešenost proměnila v tělo, by tu Sama také jako věčně nejdokonalejší Člověk viditelně a hmatatelně stála vůči lidem Jí stvořeným.

2. Ale tvořit mimo Sebe jiná, Sobě úplně rovná Božstva, takovou moc nekonečná Boží vznešenost nemá a mít nemůže; neboť kdyby toto mohla, pak by musela být s to stvořit mimo jeden nekonečný prostor také ještě několik rovněž tak nekonečných prostorů, což však jistě každý jen poněkud jasně myslící člověk musí již zdaleka poznat a uznat za naprostý nesmysl. Neboť je-li jeden prostor ve všech pomyslitelných směrech nekonečný, kde by pak měl vzít počátek druhý, rovněž tak nekonečný prostor!

3. Druhý dokonalý Bůh s nejúplnější nekonečnou vznešeností je tedy právě tak nemyslitelný jako druhý nekonečný prostor a z toho můžete nyní jasně poznat, že Já, jako nyní vám rovný též v těle kráčející Syn člověka, nejsem žádný druhý, nýbrž jsem jen jeden a týž Bůh, Kterýž jsem byl před veškerým stvořením od věčnosti a tak také navěky věků zůstanu. Já proto nemohu učinit nic proti Své věčné slávě, ale vše pro ni.

4. Kdybych byl stvořil mimo Sebe ještě Bohy dva, jako snad Syna a Svatého Ducha, takže by pak oba byli individuálně ode Mne rozdílní, pak by si museli nutně činit nárok na veškerou Mou úplnou moc, ježto bez ní není žádný Bůh právě tak myslitelný, jako není myslitelný pojem nějakého druhého a dokonce třetího úplně nekonečného prostoru za jistého dělení a vzájemného omezení. Kdyby to však bylo myslitelné, jak by to pak vypadalo s jediným jen možným výsostným právem Božím?

5. Takové nekonečné božské výsostné právo může však být jen jedno! Neboť kdyby byla tři, bylo by nekonečné jediné Království Boží roztříštěné a jeho trvání by bylo právě tak nemyslitelné jako trvání tří nekonečných prostorů vedle sebe.

6. Jedno Království jen jednoho Boha může trvat věčně, protože jen On Sám je jeho Jediným Králem a Pánem, jak je to psáno v Písmu proroků, kteří z úst Božích takto prorokovali: „Bůh nedá Svou slávu žádnému druhému; neboť jedině Já, Kristus, jsem jediný Bůh!“ Lidé, andělé, panstva a mocnosti, ano všechny věci v nebi a na Zemi vždy se přede Mnou skláněli a budou se také navěky jen přede Mnou sklánět a nikdy před nikým jiným, jako také všechny světotvorné prostory, zdající se ve své velikosti vašim pojmům sebenekonečnější, jsou jen jedním nekonečným tvorným prostorem pohlcovány a jeví se vůči němu jako úplné nicotnosti.

7. Kdyby se pod jménem Otec, Syn a Duch Svatý nevyrozumíval jeden o Sobě jsoucí v podstatě jednobytostný Bůh a místo Něho by se musel předpokládat jeden od Otce rozdílný Syn a rovněž jeden rozdílný Duch Svatý, - jakým Bohem by pak musel být Otec?!

8. Jestliže podle Písma proroků, jehož hrubý, z vlastní viny hříšný nerozum lidský nechápe, vybavil Otec Syna vší mocí a vládou v nebi a na všech Zemích a Světech a přidružil Mu jako Spoluvykonavatele Svatého Ducha za účelem posvěcení a správy nyní vám dané nové nauky z nebes, jejíž hlavou, jakož i hlavou všech ostatních věcí je učiněn právě jen Syn, Jehož představuji Já, pak se vás táži: Jakého Boha děláte pak z Otce?! Můžete vůbec ještě z Něho dělat Boha?

9. A dovedete-li si ve své hmotné lidské slepotě představit ještě jednoho, pak si Ho musíte zřejmě představovat jako lenivého a nečinného, jelikož musíte přece zřejmě uznat, že za takovýchto okolností nemá již co činit a také již co spravovat! Jen podle nejvýš temného lidského způsobu byste si museli představovat, že jako starý král Farao v Egyptě odevzdal vládu Josefovi, tak také Bůh Otec, snad pro Svůj vysoký věk, slabost a vyčerpanost odevzdal vládu navěky Synovi, aby Si nyní ve Svém klidu mohl zcela lenošivě hovět!

10. Můžete si snad myslet, že Otec zestárl a chce Se nyní odebrat na odpočinek, ježto má nyní mimo Sebe Sobě úplně rovného všemohoucího Syna a dále ještě stejně všemohoucího Svatého Ducha, Kterého snad zplodil ze Sebe a Svého Syna, jimž chce nyní odevzdat a Sám Se poděkovav, přikázat celou vládu?!

11. Ó, jak nadpohansky hloupý, blbý a slepý musel by tu být lidský rozum, jemuž by bylo možné dostati se do takového šílení!

12. Je-li Syn a Duch Svatý od Otce a mimo Otce rozdílný podobně jako andělé a lidé, pak nemohou být dále nic jiného nežli jen Jeho tvorové, protože svou i snad sebedokonalejší podstatu obdrželi jen od Tvůrce nikoli ze sebe na základě nejvýš vlastní a věčné svrchované moci.

13. Jak tu však může trvat dokonalé božské příbuzenství anebo bytostná jednota mezi duchem bez těla a tvaru a duchem majícím tělo a tvar? Může být řečeno o Synu, jenž je tělesná osoba a jak vidíte má tělo, že je v Otci, když Otec nemá tělo, podobu a tvar, - anebo může nekonečný Otec bez těla, podoby a tvaru být v Synu?

14. Dále: Je-li Svatý Duch z Otce a Syna vycházející třetí o sobě tu jsoucí osoba, - jak může tu mít s oběma stejné vlastnosti a být stejně věčný? Či může se to, co dostane své bytí od druhého bytí, rovnat tomu, co má Své Bytí věčně ze Sebe Sama?! Může se kdy věčnost ztotožňovat se stále prchavým časem anebo omezený prostor s nekonečností?!

15. I když lze také přijmout, že všechny časy časů vězí, pohybují se a mění ve věčnosti, nelze však myslet, říkat a tvrdit, že věčnost je obsažena v nějakém sebedéle trvajícím času, tak jako lze také myslet, říkat a tvrdit, že všechny sebevětší, ale konečně přece ještě omezené prostory jsou sice obsaženy v nekonečném prostoru, který však nemůže být obsažen také v nich.

16. Kdyby tedy Duch Svatý vyšel skutečně jako jiný tvor z Otce a Syna jako o sobě bytostná osoba, pak by to byl zřejmě Bůh času a nikoli věčnosti! Takový Bůh by však potom mohl jako vše časné přestat časem být! Stalo-li by se však to, kdo by pak dával a mohl všem lidem a andělům dávat a zachovávat věčné bytí?!

17. Aby se vám však tato nanejvýš důležitá věc stala ještě jasnější a zřejmější, budeme toto téma ještě dále sledovat a tak Mne poslyšte!“

Kapitola 26 Náhled v mobilu Impresum