Help

jakob-lorber.cc

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 nájdení 0 - 20 z 4777

[DB 1.0.4] Kdo toto dílo čte a považuje je sice za duchovní vnuknutí, není mu však jasné, „zda pochází od nějakého nižšího, či vyššího ducha“ 1 , ten je ještě silně slepý a pokrývka rozumu světského zahaluje ještě mocně zrak jeho srdce.

[DB 1.0.8] Postrádáte-li však někdo v tomto díle určité hloubky celkového světového názoru, tomu budiž předem řečeno, že Dárci tohoto spisu také naprosto nešlo o to, aby tímto spisem rozvinoval u těch, kteří jej budou v pravém klidu a prostotě srdce číst jako to, co vlastně jest nějaký takový názor, který jest žel, nyní již mezi lidmi až příliš roířen, nýbrž šlo Mu jen o to, aby probudil zbožnou a vděčnou mysl a z ní probudil a trvale oživil živou víru a pravou lásku k Bohu a k bližnímu.

[DB 1.1.9] Ti kdož mají Písmo a nečtou ho, podobají se žíznivému u studánky, v níž je čistá voda, které však pít nechtějí, buď z jisté duchovní vztekliny, podobni vzteklým psům, kteří místo aby vstrčili své čumáky do vody a se pozdravili, kousají, do nejtvrdších kamenů aby uhasili palčivou žízeň, anebo též bezpochyby z jisté vlažné lenivosti, a proto si k utišení žízně nechávají raději podávati od několika známých lenivých sluhů z nejbližší louže zapáchající bahno, aby pak všichni bídně zahynuli.

[DB 1.1.11] O módě řekni vážně, že budou před svým nejvýš spravedlivým Soudcem nazí státi. Jejich nádhera pomine jako pěna; jejich vládychtivost a nádhera bude v nejnižší otroctví proměněna budou se muset za svou pošetilost věčně styděti. Zda není velkým pošetilcem ten, jenž si usmyslí, že bude pozlacovati hromadu smetí a drahokamy však místo do zlata dá zasaditi do nejšpinavějšího bláta. Ó, že těch šílenců je nyní ve světě tak příliš mnoho! Světlo považují za tmu, a tmu za světlo!

[DB 1.1.12] Na východě již stojí hvězda, která bude raziti dráhu Orionu, a oheň Velkého Psa je všechny stráví; a Já vrhnu velké množství Hvězd z nebe na Zemi, aby zahynuli všichni zlosynové, a Všude zasvítilo Moje Světlo.

[DB 1.2.2] Úzkostlivým matkám řekni: ať nevychovávají své dcery v bázni před muži a před světem – neboť čeho se někdo bojí, to v pokušení slepě poslouchá, a obávanému se vítězství usnadní,.- nýbrž ať je raději vychovávají v Mé bázni a lásce, abych Já Se stal Vítězem, aby pohrdaly světem a v Mé neomezené lásce se rozplývaly. Ať je nevodí na veřejná místa aby získaly chotě, nýbrž ke Mně ať je přivedou, a Já pravím tobě: Ani jedna jejich touha nezůstane nepožehnána a neukojena; neboť Já jsem bohatý Bůh, jenž má všeho nekonečný nadbytek; jenž může dáti a také dá všeho v nejvyšší míře.

[DB 1.2.3] Chudí ať nežebrají přede dveřmi boháče, kde zakouší úděl cizích psů a jejich srdce převrací se ve smutek a trpkost, - nýbrž ať jen přijdou s pevnou důvěrou ke Mně a Já je všechny občerstvím. Hladového nasytím, žíznivého napojím, nahého oději, nemocného uzdravím; chromý poskočí jako jelen, malomocný bude očištěn, slepý bude viděti, hluchý slyšeti, a slabého učiním silnějším nežli lva; bázlivý se stane odvážnějším nežli mladý hřebec a stařec nalezne klid. Chudý jest nejbližší Můj bratr; starám Se o něho. Ať se tedy nenechává znesvěcovat psy; neboť boháči světa jsou bratři satana a dětmi ďábla z pekla.

[DB 1.2.8] Světu jsem zcela malý hrdina, kterého za zcela nic nepovažují. Učenci sotva si Mne hledí ještě povšimnout s velkou bídou Mně sotva ještě ponechávají jméno poctivého muže. Někteří se však se Mnou již zcela rozloučili; už pro ně tedy již naprosto neexistuji. Někteří Mně sice ještě ponechávají nějaký ten božský rys avšak jen na krátkou dobu; potom se však nechávají lépe poučiti mudrci světskými. Tehdy pak bývám ihned hanebně sesazen a platím nanejvýš ještě za starého boha žen. U některých Mých velikášských sluhů a přisluhovačů sloužím pouze už jen za veřejnou úřední pečeť a za vnější, jaksi božské orámování jejich černého nesmyslu a hrubé, temné hlouposti a bláznovství. Někteří Mne sice nechávají ještě vězeti v Mé božskosti; ale za to musím pro jejich časné výhody nechati ze Sebe dělati vše, co chtějí, a co je při tom nejhoršího: musím být naprostou nicotou! Lásku a milosrdenství smím míti jen na tak dlouho, jak jim se to líbí; potom Se však musím státi neúprosnější nežli kámen a musím Se dáti přetvořiti v nejhanebnějšího tyrana! Musím skákati s jedné soudcovské stolice na druhou a vyslovovati jeden rozsudek a zatracení za druhým; Má láska musí tedy být jen dočasná, za to Má tyranie a s ní spojený nejpřísnější soudcovský úřad má trvati věčně! Ó, ti nesmírní blázni! Má neomezená shovívavost, mírnost, pokora a věčná láska k Mým tvorům se ovšem nehodí do jejich hrabivého krámu; avšak brzy se jim všemu tomu zabrání! Jejich účty leží přede Mnou, a míra jejich skutků se až do jednoho naplnila, a čeká je odplata.

[DB 1.2.10] Toto však Já pravím nyní: Já jsem ten jediný, věčný Bůh ve Své trojjediné bytnosti jako Otec co do Své podstaty božského, jako Syn co do Své podstaty úplně lidského a jako Duch co do všeho života, působení a poznávání. Já jsem od věčnosti Láska a Moudrost o Sobě. Nikdy jsem od nikoho nic neobdržel. Vše, co tu jest, jest od Mne, a kdo má něco, má to ode mne! Jak to tedy že jsem tyran a vyhlašovatel rozsudků zatracení?! – Ó, vy pošetilci! Já vás miluji; vy Mnou pohrdáte. Já jsem váš Otec; vy ze Mne děláte kata. Kde Já žehnám, tam vy proklínáte; kde stavím, tam boříte; co vztyčuji, to ohýbáte; kde Já zasévám, tam na to vedete dusící přívaly; vy jste ve všem proti Mně. Kdybych byl, jak vy říkáte, že jsem, - věru, pravím vám, Země by již dávno nebyla, ba nebyla by dokonce ani stvořena! Protože však jsem, jaký jsem, trvá ještě vše, jakým to bylo, a jakým to bude na věky; a také vy budete, jakými chcete býti, bez Mého rozsudku zatracení, - neboť budete tím, čím se sami uděláte. Z těch však, kdo Mne berou jaký jsem, a milují Mne, jak je miluji Já, udělám, co oni chtějí, aby byla jejich svoboda a radost dokonalá na věky.

[DB 1.3.6] Zapamatujte si tedy: Láska přebývá jen v Otci a sluje Syn. Kdo jí pohrdá, ten bude zůstaven mocnému Božství a bude o svou svobodu na věky oloupen, a jeho údělem bude smrt; neboť Božství přebývá také v pekle, ale Otec přebývá jenom v nebi. Bůh soudí vše podle Své moci; ale milost a život věčný jest jen v Otci a sluje Syn. Božství usmrcuje vše; avšak Syn anebo-li Láska ve Mně má život, dává život a oživuje.

[DB 1.3.13] To však znamená tolik, že mají vážně v sebe vejíti, zcela se poznati a pak Mně ve svém srdci věrně a pravdivě přednésti své nalezené nedostatky. Já vyhladím nečistotu z jejich srdcí a naplním je ohněm Své božské otcovské lásky. A takto očištěni ať se pak ukážou knězi zpovědí a ve zpovědi; a potom přijdu a budu s nimi konati u oltáře hostinu radosti.

[DB 1.3.19] Neboť hleď, Své tvory, kteří se k ničemu nehodí, rozdrtím okamžitě a zničím na věky; ale pro Své děti mám též množství trestů a neposlušné budu trestati do poslední kapky krve a pak jistě poznají, že jsem aspoň Pánem v domě, když Mne již nechtějí poznávati jako milujícího, svatého Otce.

[DB 1.4.13] Neboť Já jsem smrt přemohl a Božství Si učinil poddaným proto, abych měl všechnu moc nade vším, co tu jest, a aby Má láska vládla věčně a oživovala vše, co jest jí poddáno.

[DB 1.5.2] Božství bylo od věčnosti Síla pronikající veškerou nekonečnost nekonečnosti a bylo a jest a bude věčně nekonečnost Sama. Uprostřed její hlubiny byl jsem od věčnosti Láska a v Ní Život Sám; avšak hle, byl jsem slepý jako zárodek v těle mateřském! Božství však mělo zalíbení v lásce a tlačilo Se zcela k Své Lásce. A Lásce bylo v Jejím středu stále víc a více horko a masy a masy Božství se K němu tlačily a všechny moci a síly útočily na Ni.

[DB 1.5.4] A Bůh viděl v Sobě velikou nádheru Své Lásky, a Láska byla zesílena silou Božství, a tak Se spojilo Božství s Láskou na věky a Světlo vycházelo z tepla.

[DB 1.5.5] A hle, tu viděla Láska v Božství všechny nádhery, jejichž počtu konce není a Božství vidělo, jak toto vše z Lásky přešlo do Něho a Láska viděla v Božství jeho myšlenky a velké zalíbení nacházela na nich. Tu se Láska znovu vznítila a síly Božství šuměly kolem něho, a hle: myšlenky Lásky byla láska Sama a bylo jich bez počtu.

[DB 1.5.6] I vidělo Božství Svou nádheru, a Láska pociťovala jeho moc. A tu pravila Božství: „Podržme pevně myšlenky nádhery a dejme jim vystoupiti, aby byly svobodné, a aby pociťovaly a viděly Nás, jako je pociťujeme a vidíme My a abychom je pociťovali a viděli, dříve nežli světlo osvítí jejich tvary.

[DB 1.5.7] Tu přešlo Slovo do Božství, a Božství Se stávalo láskou všude. A hle, tu pravilo Božství po prvé: „ S t a ň s e“! A uvolnil se zástup duchů z Boha, jejich počet konce nemá, a Láska viděla Samu Sebe nekonečně násobnou a viděla dokonale Svou nekonečnou krásu.

[DB 1.5.8] Avšak všechny tyto bytosti nebyly ještě živé a ještě necítily a neviděly; neboť byly to ještě mimo Lásku v Božství zpevněné tvary.

[DB 1.5.9] A zželelo Se lásce a hnula Se, a toto hnutí vystoupilo v Božství, a Božství dalo Své zajatce Lásce a Láska pronikla vše. A hle, tu oživly tvary a s úžasem pohlížely a ohřívaly se na plamenných proudech božské Lásky a tím se jim dostalo samostatného pohybu a hbitosti! Leč ještě se nepoznávaly.

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Náhled v mobilu Impresum